Odloučení #34dnů

Když jsme se potkali,
naše oči se setkaly.
A já ve mžiku věděla,
že nic lepšího jsem neměla.

Jsi bezpochyby to nejkrásnější,
učinil jsi mou mysl nejjasnější.
S tebou jsem zjistila, co chci,
v tom okamžiku, kdy spojily se naše rty.

Jsi to ty, ty, ty,
společné naděje a sny.
Jsme to my, my my,
společná budoucnost a vidiny.

Jurij a Jeva navěky spolu,
každý den stále věřím tomu.
Protože, když potkáš to pravé,
vnitřní hlas ti napoví a poznáš to hravě.

Ale občas si s námi osud zahrává,
s naší trpělivostí si pohrává.
Já však trpělivosti mám opravdu dost,
denně trénuji svou odolnost.

Počkám na tebe, zlato,
věz, ty stojíš za to.
Každý se občas ztratí,
ale vím, můj milý se ke mně vrátí.

Bylo tomu vždycky tak,
jeden druhému jsme zamotali zrak.
Naše city jsou čistší než vyleštěné sklo,
sáhli jsme si spolu na samotné dno.

A odrazili se od něj spolu,
věřím v nás kvůli tomu.
Jsme dva blázni,
co se hledali, až se našli.

Lásko, dávej na sebe pozor do doby,
než opět vkročíme do společné vody.
Jsi moje všechno, pamatuj
a jen se, můj milý, opatruj.