Kdo Neumí Mít Rád
zářila večerem
v to ticho které ráda
voněla tráva
nad šerem
a svícnem plála pravda
zářila jen tak z dálek
pozvolna
roztávána
úsměv ukrýval šálek
snad chtěla být
i sama
že mezi námi stránek
do listí vpitých
mračen
já nechápal javory
tišící roky bázeň
zanechanou
za slovy
s dívčí kytarou pláče
kdy i pouhý akord apoziopezí z dlaně
k vodě padá
a co padá
to i v tečkách mrzí
zná mě
modrá
ladná
plavba
že si tě nevšímám
jiskřících nás pro kávy nocí kapkami
že v koutě tvoje sny nechávám laxně schoulené
jak růži kleslou na zem
pod linkou
v království kamínků pro štěstí
v zoufalství přebíraném
měnící se pomalu v bol jezer bez života
kdy blíž tak bezútěšně mládla
sirota duše sotva plnoletá
proč nevidím v ní tvoje svity
mou vinou
moje vada
šeptám-li mladičké hladině
jsou již pro srdce mé
skryty
i tvé oči
hlubinné malachity
už o sobě nevíme
...
a vzpomínkám v srpnu bude i zelený sníh
žít v lesních nádeších
zrcadlících jehličnatý žal ?
a ze šumotu znících
v slzách mých
nevyslovím jménem to co jsem ti vzal !
to jistě hřích
plout
vesmírem duše do tvých krás
číst
jasmínové přání a rosy z dálavy
dlaní se přimknout
když poodhalíš pas
pár kroků tanečních
v úsvitech
v nebeském žesťoví bez únavy
v průsvitech modrých řas
nic
už jen píseň sopek jež nás rozmetá v lávách
kde ani z popela nepřečteš kdo sivých
kde z dívčích kytar zbyl jen akord balad
že takto končí
kdo neumí plavat
kdo neumí milovat
kdo neumí mít rád
Přečteno 252x
Tipy 10
Poslední tipující: Fialový metal, CULIKATÁ, paradoxy, šerý, Psavec, Marten, mkinka
Komentáře (2)
Komentujících (2)