Tolikrát

Tolikrát psalo se o lásce

vzletně a vznešeně,

tam dosáhly obojky nočních můr

i dlaně otočené stranou

k východu Slunce

 

jako růžový jarní šat

jako podivný drozd

někde tam na větvičce pod jmelím

 

jako v kamenolomu kámen

jako prázdná rohovka

jako prázdná studna

jako šíp, jako plamen

 

v kolenou chci podlehnout noci

pískem zaplnit každé duté slovo

…blůzu roztrhá vítr

větev podlomí se

kámen zkrášlí duši

studna naplní se

 

a co zbyde… jen překrásné metafory,

co na nic napasují.