Podzim duše

Hluboko žijeme pod nebem,
nedopadne vždy světlo k nám.
Někdy zahnat smutky nesvedem,
přesto mám v srdci teplo co ti dám.

Hrot pera andělů někdy vynechává,
když píše na listy našich osudů.
Láska však hřáti nepřestává,
zahání smutku obludu.

Pojď blíž já tady jsem a budu,
můžu mluvit nebo mlčet - jak si budeš přát.
V milování jsem Lásko zbaven studu,
chci brečet s tebou a nebo se i smát.