z barevných květin
upletu ti
věneček čerstvý
z romantiky
věneček voňavý
dálavou moře
budeš ho zalévat
tišit ach bože
nenech se ošálit
myšlenkou pouhou
zaťukej v srdci mém
svou mužskou touhou
ránem tak pravdivým
otevři oči
pak až si povíme
zda láska vkročí
láska co zralá jak
nežádá navždy
i tak je vnímavá
bez jednou
bez provždy
nádherná… je nám jí třeba… jako ohni dřeva… úsměv.z
06.12.2022 14:40:01 | zdenka
Ano Zdeni, s láskou, co nenárokuje si. Děkuji a jsem mile překvapená, že i ke "starší", našla sis cestu, to těší.
06.12.2022 22:59:17 | Vivien
Láska bez strachu.
Aby nedošlo k mýlce, to, prosím, není z reklamy na prezervativy.
03.09.2022 21:16:44 | Kaprikorn
Tedy tento výklad by mě ani nenapadl :-)
Cokoli podmiňovat, má v životě úskalí. Život nelze vtěsnat do matematickych formulí pokud-pak. A láska, je na to obzvlášť citlivá ..
03.09.2022 21:22:53 | Vivien
bez podmínek, v plnné touze*
život přelstít a ukládat.
28.08.2022 13:08:11 | jenommarie
Přelstít asi ne, však svobodně ano. Děkuju Maruško.
28.08.2022 17:52:50 | Vivien
Můžeme si to aspoň ale myslet..vždyť ta chvilka za to stojí *;)
také moc děkuji Vivien
28.08.2022 22:39:35 | jenommarie
Láska bez velkých slov v úžasné úpravě.. snad ještě někde je, snad o ní ví jen Vivien:)
26.08.2022 23:05:15 | DvorskyJan
Heboučké, rytmus a srdečnost smělá ** Bravoo Vivi;)
25.08.2022 09:32:45 | Dejvis
Dejve, díky moc, vždyť i u tebe není nouze o smělou poezii, ze které si postupně cestičkou chodím nabírat.
25.08.2022 10:13:12 | Vivien
A já hloupá si myslela, že letos se už na dovolenou nedostanu.
S tvými řádky jsem ji stihla...rozkvetlou louku plnou květů,
moře při západu, odpočinula jsem si v peřinách, které voněly po probdělé noci
a nakonec láska bez často očekávaných úroků.
Je krásné žít, když to krásno člověk umí a chce vnímat.:-)
25.08.2022 09:25:19 | Dreamy
Je prima Dreamy, že tě navnadila, přeju ti, ať se podaří skutečně, a na tu dovolenou se fakt s manželem sbalíte, a budete jen na ty blbosti :-)
Díky básnířko, za tvou stopu zde!
25.08.2022 09:32:18 | Vivien
Drahá Vivien
zase jsi napsala řádky
které nevypustím z hlavy
abych se k nim
mohl vrátit
P. :-)
24.08.2022 19:27:11 | piťura
Pokud se vrátíš Petře, jsi pokaždé vítán, přece piťura když zaťuká, je jako když zaťuká tvrdej chlápek, co si smysl pro krásu a něhu jen tak z kapes nevytahuje, ale když to přijde, nehodlá smlouvat :-)
Díky, vždycky se usměju, zahlídnu - li tě zde, jsi příslibem originality a svérázu :-)
25.08.2022 10:08:17 | Vivien
ach, opravdu překrásné verše Vivien!* po čtení v duši milo...
24.08.2022 08:50:45 | Sonador
Son, ty lichotnico:-) ba ne, děkuju, mám radost, tvoje pochvala má u mě váhu
24.08.2022 13:05:59 | Vivien
Tak tuhle jsem uchopil pěkně v pase, romanticky a vášnivě. Myslím, že poezie má jediné téma, které v tvém podání zní barevným šepotem i voňavým křikem. Tvou základní tóninou je víra, láska, naděje. Ač báseň není napsána v klasické podobě, zní melodickou řečí, a tak ji i vnímám. Ošálit jsem se nenechal, jen jsem otevřel oči.
Co dodat, jednou, provždy, je do v ní vložena náruč tvého živočišného tepla, upletena z tvého vnímání lásky. Zde jsi svého milovaného básníka hodně předběhla, způsobem tvoření veršů ne (čtyřverší, ve kterém se rýmují je 2. a 4. verš), ale způsobem podání lyriky, bez podmínek. Líbí se mi hodně, je srozumitelná, děkuji, Vivien, za tak krásné dílo.
24.08.2022 08:21:05 | blues
Drahý blues, stanu se menší a ještě menší, tvůj komentář mě velmi těší, až mi zatuhlo, zdali vůbec takového mi náleží. Tvého otisku si moc vážím a moc děkuju, vždy je mi cenným, když se podělíš se svým vnímáním, tak nějak se přitom chvilku useberu.
24.08.2022 13:23:13 | Vivien
Jsou jistě, i zde na Literu, jiné tvé pěkné básně, co naplat, když nerezonují s touhou čtenáře, proplují mimo něj. Pro mě poezie v básni „Bez podmínek“ je poezie nadmíru zralá, která zakotvila. Hezky čerpáš z bohatého kraje na básníky. Tato báseň je tou pověstnou pružinou (pro mne), která vymršťuje déšť zpět do mraků. Ať nám z nich hodně prší prostor pro přirozené básně. A schopnost ticha je nenaruší.
Jan Skácel – Ticho
Takové ticho nenastane
až uslyší je každý
jaké tu nikdy nebylo
naposled ticho navždy
A daleko až k rovníku
dosáhnou z pólů ledy
bude to ticho nakonec
navždy a naposledy
24.08.2022 14:00:57 | blues
Je to tak blues, rozumím, vyjádřils to pravdivě a s noblesou, sdělení, když se protne, je vzácným okamžikem. Osobně si ho vždy uložím do paměti, a ono tam zůstane! No není to úžasná věc?
A můj nejmilejší z Vnorov, tak tos mě skutečně pohladil. A že sis i vzpomněl, jak k němu tíhnu. Víš, u něho ať je jak je, vždycky najdu. Nevyřešíme to spolu, ale mám v tu chvíli ujištění, že je Vesmírem pochopení. To je to "Skácelovo ticho".
24.08.2022 14:16:25 | Vivien
Verše o touze o lasce, tolik na světě barev hlasu. Tolik krásných chvil i marnivého času. Věneček voňavý levandulí příslibem. Snít a nad věkem bdít, budem či nebudem?
Když ze zoufání na moři samoty, ostrova trosečník signál ohně zapalí. Třeba otevře se moře, ze dna vystoupí Ta, kterou sis vysnil... před děsy že ochrání.
Bez podmínek, jen zbývá pouto zalíbení a úcty. Sklízet sladké plody? Udržovat si oboustraně klíčení a růst. Však v poutech ani slibem nezaliješ!*
24.08.2022 01:32:01 | šerý
Tak tu teď pobíhám po pobřeží a vysílám ohně, světlice, zbavena pout rozpažuju k nebi a zhluboka dýchám. Snad nebe otevře se a zaprší a až slunce vyjde, indicie postačí. Tvá poslední věta v komentáři Kájo, mi je k zamyšlení, tu jsem si vyloupla a posadím se s ní na sluncem vyhřáté pobřeží, a budeme to spolu sledovat.
A kdyby i myšlenka snad jiná, ty víš, že když ruce volné a mysl čistá, paže náruč neminou.
Ano, těšíš mě moc .. velký dík
24.08.2022 13:43:52 | Vivien
Láskyplná báseň :),
věneček pošli po vodě...lásku jistě přivolá :)!
23.08.2022 23:56:14 | ukrytá v máku