Ranní vzájemnost

V oparu vstávám,
v dechu města.
Sny náhle nepoznávám,
realita mě zase trestá.

Pár chvil to ještě trvá,
než sžiji se s tím pocitem.
Že radost je to a ne mrva,
vítat se zase s úsvitem.

A pak uvidím lásko tebe,
jak s novým dnem se sžíváš,
Tím andělé mi otevíraj nebe,
a ty se stále na mě díváš.

Teplo mi v žilách proudí,
z pocitu ranní vzájemnosti.
A´t hvězdy kde chtějí si bloudí,
nás máme sami na starosti.