Čas se zastavil

Lehký vánek
neslyšně pronikl do pokoje,
kostka ledu neklidně pohupuje se,
čeří hladinu,
kvantum myšlenek odráží se.
Zastavil se čas.
Stát před tvým novým domem.
Změť vzpomínek, těch jo i ne,
proletěla rychlostí světla mou hlavou.
Jasně, my teorií relativity a kvantové fyziky jsme.
Být spolu, na Nobelovku by to bylo,
ty dvě teorie se spojit nikomu zatím nezdařilo.
Frenetické chvění toho vědění,
pravděpodobnost správné frekvence,
vektor zapomnění k neveselení vede.
Modrý župan, tajemně rozepnut,
sluneční záře karibského pobřeží,
Šepot vodních kapek,
stékající po tvém těle,
doteky co konce nemají,
Stát před tvým novým domem,
tvoří nové rozhraní.
Smutkem, tyhle neverše zahalit nechtěl jsem,
stejně k nim sklouzl jsem.