whisky taur 11

od osudného dne
se všechny moje sny zdají
jako pouhá zrcátka
s krucifixy

odrážející nás od skutečností
jakých si vysnil vesmír

je tolik galaxií
že na průsvitný obal píšou fixy

a přesto nikde není
vesmírná posádka

ti svatoušci na stěně
pod nimiž držím ruku pod peřinou
usmívající se blond
už jenom když spí
ví
proč nic víc nesmím

od osudného dne
déšť bere mrakům duši
a v mé duši mrak se u všech pekel suší

u whisky zaklínám své city ničemné
a zbývá skočit
do modra blíž ke slunci
a říct prostě

ne

já tvou pláštěnku poznám
i beze slov
je čistá
propouští paprsky
a náhodou si i něco přečtu

na stěnu si jednou pověsíme plexisklo
a u vína cinkot skla nahradíme kovem

že se u nás doma dveřmi netřísklo ?

tak proč nejsem doma

a měsíc pozoruje zemi bledým sólem

...

ani nevím jak mě našla jiná
držet mi srdce
a skákat přes švihadlo cest

obklíčily mě
červeně
světla brzd
za námi
po kolejích mě neodveze vlak
a vpravo nebo vlevo se skáče už jen do tmy
a já opouštím kavku

vždyť jsem za

z hvězd

a srdce divoce mi buší vpřed
mám to nechat jenom tak ?

orchideje zastavují na dohled

abych se podíval do modrých očí
směrovky dávají znamení
taxikářka ozbrojuje defenzivní čekání

mám kouřovou chuť její hněv zrušit
i hromy svolávat na srdce mé
na srdce ztracené
jež se chce rozpustit hříšnou zemí
a najít svit v příšeří
kde smíš jen chvíli milovat
kde pronikáš a jsi stín slz vlhké ženy

a pak to vyšumí
s blond v otázce proč jen déšť má hlad

...

ano
jsem lovec nocí

blížím se pomalu
máš čas ještě si odjet
nechtít najít nit dívčích snů o korálcích

a já doufám že odjedeš a bude to lepší ne

než přijít a říct

je to tvůj smích
že se mi líbí
žít

bez whisky
ale chceš mě přejet nejen očima

a sebe se ptám - ty snad to chceš hrát na dvě
rozvlnit orchideji bílé šaty na kolotoči
že jednou ti pohled nestačí

žes radši neseděl s blond když jezdec
na šachovnici pěkně přes hradbu pěšců vystřelí garde
u muziky k deskovým hrám
od nichž je blízko ke whisky s pokojovou teplotou
a co když tě modra zkouší jenom ochočit ?

...

nastupuji tentokrát dopředu

mlčíme

a venku začíná poprchávat

stékající stopy po skle
čtou uvnitř mé oči na dívčích nohách
věnujících se ovládání vozu ve tmě

srdce myslí
pro bělost kolen
slečnin atentát odpustím

noříme se do noci

jen vůně orchideí zračí zvláštní přítomnost
v níž taxikářka mluví skrze řízení ke mně

chce se zeptat na cíl
ale nepřijde zničující otázka
zabraňující sténajícím orgasmům nebe

otáčející vykřičník
že dotek na nylonu bude ypsilon měkce informován
takže

nechávám to tak

pohybujeme se ladně do neznáma chvil

občas mě to vábí pozorovat dění pod volantem
v mírném osvětlení modrých led
rozprostírajících jas na jisté hebké pleti
občas pozoruji andělské ruce
zdali zařadí rychlost štěstí
a tuším blízko tmavé lesklé vlasy

líbí se mi profesionálky
jsou za všech okolností svůdné

jen do těch oceánských očí
hned nechci pohledět