Vrbě

Slyš mě dobrý poutníče slyš můj hlas
ty, cos kdysi pospíchal
bys vrbou se stal
jen tomu ses smál
koho jsi z nudy vyslýchal
a nechal jsi jej pak osudu svému napospas

Slyš ten zvuk hromů polnic s láskou provázaný
cos nepoznal tu věc
co tak jasná byla
kdo chtěl se mu vyjevila
tys však slepým byl přec
Homérem lhavým se smíchem do srdce daným

Otevři srdce bys pochopil dávný příteli můj
kdo zprávu ti v něm na papíru
starém a odřeném zanechal
když jsi jej vynechal
to ďábel přišel pak pro víru
člověka co tě miloval…

Buď zdráv ale nelituj