Spřízněná duše 2

Buďte sbohem, přátelé,
na planetě Maldeku,
tak končí vše veselé,
jsem vězeň na útěku.
Na rukou tíží okovy,
cizáci dobyli náš svět,
ve válce zničili domovy,
nezůstal jediný květ.
K brambůrce modravé
upínám zrak a naději,
chlácholím churavé,
mrtví by byli raději.
I Ty mi chybíš, lásko.
Šeptal jsi tiše slova:
V příštím životě, krásko,
najdu Tě všude znova.
Osamělá den po dnu,
s nadějí chodím spát,
zjevíš se aspoň ve snu,
bude se mi o Tobě zdát?