Ahojování 3

odcházím se sluncem
kde druhý život čeká

…

nejsem sám

mám vzdálenou společnost

dvě slečny sbírají popadané ovoce
a tak nejsem smutný

každou chvíli čekám
že přiletí dřevěné ahoj ke mně


… asi jim připadá zvláštní
jak v modré tašce přes rameno
se nese zahradníkův dnešek
k protější straně cesty

upravuji okolí
u zapomenutého stromku

jde to
na tisíc a pár

set dnů
pamatujících i modrý měsíc


někdo se o něj aspoň jednou staral
nebo prostě příroda chce
abych se nebál

a slečna nevím
pověděla že asi není kdo tu není...

...kolikrát míjela jeho život
blízkost
a stromové poselství
cestovalo se mnou i modrým vlakem

je z jiného kraje

také se dívá na hladinu rybníků
odkud se mi právě teď směje nějaký legrační pták

ke kve ke ke ...

ke štíhlému stromku
si sednu do trávy

slunce hřeje chtějící a toužící abych zůstal

má čarovnou hůlku paprsků

a ve slunci přichází láska

rozdělil bych se i o svačinu


ač jsem tu jen momentem z podzimního výletu

a doma ?

je nelinka

takže...

dva listnaté stromy
doufám že se budou mít ke světu

blízko míst kde jsme chodili i po kopcích
i kde jsme zmokli
a

a slečny se za několik let dočkají básníků

třeba si vzpomenou
se srdcem
to se tu chvíli objevil když bylo hezky
podivín