Cukrkandl

Lásko
jsi rozbřeskem mým
jdu ti naproti
abych si tě v dlaních hýčkal
a vykřesal ti tulipán
jaký zbožňuješ

když podešívám vysněné polibky
na tvůj srdeční věneček
tak se mi chce hořet purpurou
a na loutnu ti hrát do tvých plamínků

chudobky hvězdnicípé
vlaze v podzimních kapkách barev.



To přáno padá zrnitě
přes tvá očka jiřičná
lepím si tě na řasy listnatě
a šumím

šílím
že to pouhý je však den
který stmívá ten tvůj satén
co bych ho rád oplétal


znovu jako cukrkandl.