Kapky

Znám ten pocit sucho-prázdna,
kdy nevíte, zda v myšlenkách
dosáhnete radostného rána.
Co jen bylo špatně?
Včera, dnes a denně.
Usilovně tápu ve vzpomínkách.

Najednou drobná slůvka
v kapkách se zrodí.
Celé zní to jak pohádka,
hlavu zvedám, vidím mrholení.

Musím blíž, kapky neodolatelné
zdají se mi překrásné být.
Ráno tam teď chodím, kapky smířené,
celý den teď spolu můžeme snít.

A znovu zjeví se mi v myšlenkách.
Co jen bylo špatně?
Včera, dnes a denně.
Hledám řešení ve vzpomínkách.

Tančil jsem mezi kapkami,
snažil se je pochytat na talířek.
Některé náznaky mé staly se ozvěnami.
Začalo pršet víc a víc,
většina lidí o kapkách mých nevědělo nic.
Talířek nebyl vhod, kapek pocítil jsem úbytek.

Vzal k srdci si to, překotně přemýšlel,
nápady dostával jsem a skutečností se stávaly.
Talířek zahodil, však kyblíku s růží objevitel.
Lidé si již deště všímali a kapky oboustranné začaly.

Já poslouchal, co lid ten mi naznačil.
Kapek mám polovinu, k tomu zmáčen jsem.
Nejsme slepí - tak mě každý ctil,
s kapkami jen v rozpacích a s úsměvem.

A znovu zjeví se mi v myšlenkách.
Co jen bylo špatně?
Včera, dnes a denně.
Začínám vidět ve vzpomínkách.

A pak písmenka mocná s veselou černou odhalila vše,
to, co vidět bylo a kapky důležité pak.
Každý romantickou duši mou k sobě si do hlavy zapíše.
Kyblík se plní, lidé to vidí, okraje se snad dotýká,
s kapkami podpora celého seskupení, rychle uvnitř zabliká.
Už i mně se to zdálo dvoj-kapkové, signály vidí můj zrak.

Již musely ty slova krásných kapek vyznít,
bylo odhodlání z kapek udělat proud, však kyblík s růží kapek tíhou pln.
Náhle ale kameny studu se musely zachytit,
v kyblíku s růží na dně jsou, vyteklé kapky jsem pohltil, zůstatek v podobě vln.

A znovu zjeví se mi v myšlenkách.
Co jen bylo špatně?
Včera, dnes a denně.
Já poznávám ve vzpomínkách.

A již nezjeví se mi v myšlenkách.
Co jen bylo špatně?
Včera, dnes a denně.
Pevně cítím ve vzpomínkách.

Včera, dnes a denně.
Včera, dnes a denně.
Zítra, za měsíc a denně.
Zítra, za měsíc a denně…