tažen za tmy

pavoučí rose lovíš světlo
stejně jak v očích modrou tmu
léto že se rozuteklo
a květ nechává v nezájmu

a na květ zvolna padá šero
ještě dřív než srdce odkvete
na noc se lítosti derou
na nebe hvězd jsou poseté

jsou poseté zhaslým citem
jenž do ticha skomírá
že chceš se dotknout dálky hvězdy
a ona oči přivírá

přivírá je bez soucitu
k dálkám v nichž jsi odešel
že ve vlasech s jitrem svitů
jsi svému slunci šeptal pěl

zamčená jsou dnes i slova
ledově tesknou modlitbou

už se tě srdce nedovolá
a tmy křičí samotou