Bylo to včera!

Bylo to včera! Poštou ranní

růžové vám mi přišlo psaní

od jedné dnes již blízké paní,

tu vůni splést si nelze ani,

jíž ona jen své listy smáčí,

písmenka její k cíli kvačí,

mám v srdci náhle touhu stračí,

ji něžně vzít chtěl bych si radši.

Pryč je čas, kdy jsem klidný býval,

zas vzrušen jsem, co bych to skrýval,

dřív líná veš, dnes hravý mýval,

co po šťourání znaven zíval...

Mne okouzlit nedalo práci,

jsem ten, kdo rád se k ní teď vrací,

když slunko za obzor se ztrácí

(spěchá na svoji další štaci!)

a v hnízdech usínají ptáci...