noční cukr

můj podzim

zapomenutý orion
se dusí v hustém kouři

kvetoucí světlo loví hvězdokupa

jenže právě mně na zahradě kupa listí hoří

začal dýmový tanec
do zimy v něm budu jasně dupat

láska chtěla vidět hvězdy a já veverku s oříšky

jasná kafařka

je nepřející šálkům kostky ze třtiny
a vyhlíží satelity ze zámoří

hle termoska
je nerezová raketa
neletí však do výšky

a rozhádaná půlnoc nezná brzdy

v akváriu tonou žraloci
mé toulavé boty jenom botník hyzdí
a u piána hlína padá na noty

věřil jsem
slečna je tak trochu sova
ale místo moudrostí
loví šedé papírové myši

...asi pro nasupeného supa

totiž nepovedl se mi polibek
a klovl jsem do prázdna

to je dneska v módě necitová hvězdárna
stěžuje si milá

když jsem jí chtěl dát srdce pro slunce
jak by každý hvězdář měl

zůstal z orionu popel

a ona celá bílá do hradu by strašit mohla
jaká je to lásky síla

ta láva by jistě ledem i z hor smutků pohla
že ze mě je

noční cukr

zhořklý karamel