Je tvá noc stejně osamělá jako ta má?

2022

Hlavu složila jsem

na lože z padlých hvězd -

z těch, co na nás shlížely shůry -

za zavřenými dveřmi

a se sladkým čajem

hojím své rozbolavělé srdce 

a své naděje,

bláhové tužby snažně krotím.

 

Jsi tu, můj milý, se mnou?

Jsi tak blízko, až vnímám tvůj žár?

Co to je - to teplo na mé kůži

či tvůj dech na mé tváři? 

Hraje si se mnou snad má mysl vrtkavá?

 

Němě se ptám:

"Zda je nám od lásky požehnáno,

zda se nad námi andělé slitovali?",

ačkoliv v jižních dálkách

ti srdce zjevně steskem nepuká.

 

Jsou to zatím jen sny,

přeludy v mých představách,

že usínám v pažích tvých 

a horkých polibcích.

Nezbývá té pohádce nic víc

než rozpadnout se v prach,

co zůstal na okenním rámu

spolu s nedopalky,

a který vítr odvál ke hvězdám,

co možná září nad pláží,

na níž ležíš

a k noční obloze vzhlížíš.