Osvobození

Mlhou jsem bloudil v ulicích,
nitra svého ztracený.
Poslouchal rady prstů hořících,
když v mapě hledaly vzdálený.

Pak z plic vzduch ze všech sil,
rozžehl oheň skomírající.
Desítky hvězd jsem já vzkřísil,
teď letí vzhůru zářící.

Mám vlastní souhvězdí teď v duši,
spojují světlem kontury tvé tváře.
Těžkost žití náhle zdá se jednodušší,
osvbozením od smutku a od žaláře.