dnes večer

dnes večer nečekej
kvůli diktátu smyslnosti

vzpomínání na počátky růží

je jak hledět do slunce
feme fatale
které nehřeje
a jas naše oči rozslzí
a později zeslábne zrak

aby sis ty brýle nebral

pálí na mě shůry

paprsky
a paprsky jsou sluneční muži

ale já už je mám v merku
nedojdu k metru
na sobě
hadí kůži

a jsem

zmoudřelý havran rozchodem s blond
a čeká mě
modrý kód

to je ten vesmír hvězd

hele letí sem bod

kam do propasti padám v singlu

vidím se v zrcadle
je konec doteku

iluzí i kavárenských snů

luskne prsty čas jak vánoční luna
a už si leštím peří

běž do lesa jehličnatých amoků
kontruji svému obrazu
natiskněte mi parte s tmoucím srdcem

zde spí hvězdář který nemohl usnout u dna
a vidíte
a přece spí sám


a přece dál podléhám
diktátu smyslnosti
ať dáma touží
ať je
v růžovém
a věří i zítra
slunce jsou doteky jitra