zatímco jsme spali
představy už už
si sáhly do kopřiv
svých žahavých obav
že máj nepřijde
ale jak jsi věděla
mráz ani kopřivu
tak i my jsme na podzim vzpláli
pro to pomíjivé sloveso lásky
v pracovním pondělí
tě nechávám rozečtenou
se tvou milovanou literaturou v klíně
a noční vlak nás odváží
k mrazivému svítání
objímají mě jenom tvoje nohy
dané v ústrety něhy
jako by na tom teď záleželo víc
než na chvíli že jsme sami
tak pomalu
ti na ně dávám svoje hluchavky
svoje ruce
které ještě nechtějí docestovat do cíle
a ty
ale už