Jdu domů

Za kliku beru u dveří,
a vcházím jako příšeří.
Potichu s rozvahou mi vlastní,
přicházím s přáním nechť jsme šťatsni.

Vrásky si svléknu v předsíni,
jimiž zrak mi život stíní.
Na věšák odložím si denní chléb,
by netížil vize mých tvoreb.

Růž na rtech opustí svou skrýš,
neděj lásko má že spíš.
Těmi rety budu totiž krást,
zbytečně budeš mi odpor klást.

Dnes jako jindy duše bude chtít,
oltářem lásky se mi zušlechtit.
Pohledem zblízka našich očí,
zaženem všednosti nebezpečí.