Chci se tě ptát, kam mé své zlomené srdce dát,
když tě mám tak rád
a bál jsem se už znovu zamilovat.
Nabídl jsem ti všechno co mám,
víc nemůžu dát a nechci ti ani nic dalšího slibovat,
ale to vše je málo,
chceš víc i když říkáš, že nemáš téměř nic,
jen o to nejcennější přicházíš, protože lásku
nic na světě nenahradí a zůstanou jen vzpomínky a
skromná přání.
Jsi teď jako skála, která se dříve těšila z mála,
uzavíráš se mně a já už nevím jak dál,
ale toho jsem se vždycky bál.
Zkus prosím ještě jednou,
přehodnotit své sny a ideály,
a nešlapej přitom na pedály,
protože další ujetý vlak,
by dopadl jak utržený drak,
kterého si děti pouští za naší zahradou.