Já píši vám
Já píši vám
Já píši vám
Když den se v šero mění
Smutná je má duše
v tichém osamění
Já píši vám
A slova v hrdle váznou
V duši vidím vaši tvář
Tak vzácnou a tak krásnou
Já s láskou píší vám
Mně úzkost hrdlo svírá
Že přijmete mou lásku
Je ve mně malá víra
Já s láskou píši vám
A srdce mě si zoufá
Mé srdce hoří láskou
ve vaši lásku doufá
Já s láskou píšu vám
A slova má jsou smělá
O odpuštění prosím
Já touhou hořím celá
Já s láskou píši vám
Zda se mnou býti chcete
Zda přijmete mou lásku
Či zda ji odmítnete
Komentáře (13)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Představovala jsem si u toho skutečně Tatianu, nedávno jsem Oněgina dvojjazyčně četla (originál skvělých básní býva nepřekonatelný, že), tak ji vidím živě. Tatiana je pro zosobněním naivní, první lásky. Ale také obecně, prostě čisté lásky. Děkuji všem. Psáno s láskou v srdci a s touhou se o ni podělit.
16.11.2022 18:03:03 | kozorožka
A na známce otisk po rtěnce.
Když odeslala list
zvýšilo se chvění
zda bude srdcem číst.
Přijme li lásku její. *
Klasika..oprášených milostných psaní
kouzlo očekávaných citů
a projevů lásky.
Síla srdce
v každém slově. ;)
15.11.2022 08:34:16 | jenommarie
kdybych už své srdce nedal jiné... takovému vyznání bych neodolal... krásné
14.11.2022 19:21:37 | stormeater
Děkuji všem. Chystám se napsat i Oněginovu odpověď. Jeho příběh je pro mě stejně dojemný, možná ještě dojemnější, než Tatiany. Nebo jinak - je to příběh míjení. V tom je asi jeho síla. Nebo mě ještě napadá - lásku si nelze zvolit. Ona si volí nás. Jak, kdy a proč, je tajemstvím. V tom je ale ta krása, že nás uchvacuje a ne my ji. Tak to vnímám já.
14.11.2022 19:20:43 | kozorožka
Vždycky mi to zazní v hlavě s tím ruským Ja pyšu vam (táta doma recitoval, když jsem byla malá). Taky jsem napsala letos variaci, ale tato je o dost jemnější. Moje byla ironická (fuj;-)).
14.11.2022 19:18:25 | Kumiko
Nad tím dopisem by v dojetí oněměl i Oněgin, Kozorožko
14.11.2022 19:02:51 | DvorskyJan
neodmítneme .)
14.11.2022 18:38:08 | Constantine