Ta druhá

modrý květ v dáli zřel
tak něžný a křehký
jej v ruce své sevřel
kvíteček lehký

jen když je mu nejhůře
po modré květině sáhne
ta oživí mu tváře
on však po růži jen plane

po růži, jenž jen ruce drásá
a ač je růže jenom krása
odmítá uvěřit
že jen bolest působí

modrý květ vždy byl tou volbou poslední
jen zadními dvířky
už nekvete, když se rozední
vždyť kvůli němu, nespatří zítřky

z pomněnky povadlé
zbyly jen obrázky
od toho malíře
co maluje bez lásky