jasmín

znal jsem tvou adresu
ještě donedávna

nesl ti luční zvonky

dnes ve tvém bytě
nečte láska sama

i vonná svíčka
si svléká podkolenky

...

tiše u schránky
jsem zas tolikrát

srdcem se mi třese
tvůj světlý prstoklad
vždyť zapálenou svíčku
nelze rolovat

hoří ve mně

v jasmínové něze

začínáš mít rád

zatímco šálky na stolku
cinknou a objímají

venku
na tmavomodrou ulici
noční jíní zatouží si vát

ti milenci snad andělé po tichu vzlétávají
ve světélka zimy

hvězdičce

podkolenky s proužky tvoje lýtka znají

ale já
se nesmím ani podívat

i panelákové zvonky smí znát někdo jiný
já už ani na jediný
nesmím dát prstíček

dětské srdce posílá k nim ruce

to ono dotkne se
vždyť mělo jsem i klíček
první polibek
snoubenců slib co nás dál ponese
ode dveří
i veselé kroky po schodech

do zářivých barev snů já však zaváhal

na letní louce

s dešti
i v duze
a teď

vločkový posel běží
strništěm na mé tváři

kdo ví co život přinese

kéž dneska nezešeří

a svítání má nach


ulice
tak mě nech mně

a přitom je blízko pletených proužků lad
proč mám o tebe se bát

to zvonky

na bosé vzpomínce
slzy co ještě chvějí na dosah
jasmínce

za sklíčkem srdce
budoucí monogram
v němž poprvé překračujeme práh

nožky si schováš do bavlnky
a já je začnu od kolének
ach
a naposled
jen bělostný štítek beze jména
že tady kdysi mě má
blond svým večerům věrná
láska opuštěná
moje žena

jasmín