Osudová
Osudová
Oborou laně tančily déšť,
studánky listí chladily ret,
mlhavě jemně zkoušela svést
pěšinkou známou oharkem hvězd
V podhoubí vůní struny ticha,
dotkly se skrytě podstaty,
ta pravá vždycky bývá lichá,
úplňkem věřím na tvé rty.
Přísvitem řeky v mezihrází
drala ses prostoživelná,
životem svázaná v meziklasí
osudem svedená souzněná
Komentáře (22)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
osudem svedená souzněná, taková jsem taky já :-)
ale taky - osudem vedená, znějící
souzníme zde, mnozí ... :-)
osud nás sem svedl? asi ...
30.11.2022 13:12:20 | kozorožka
" .... struny ticha." No není jen tato jedna z nenápadných perliček k pohlazení? Necháváš básni prostoru a záleží jen na nás, kam až vstoupíme. Překročil jsem práh a je mi v tvé básni dobře. Výborná práce Básníče*
30.11.2022 12:13:45 | šerý
tiše a něžně... po špičkách přichází, že by si člověk skoro nevšiml, ale nelze minout... překrásné verše Jiří*
30.11.2022 11:33:23 | Sonador
Jiříku, připadá mi, žes poutník napříč šťastným bezčasím, do cesty prší Ti "oharky hvězd" a pod siderireckým pláštěm, jenž halí Tvou vrozenou dobrotu a laskavost, zahříváš všechna holátka světa, čekajících až jim dorostou křídla, Tys bard souzněný se vzácnými fugami vesmírných slavností..ST*
30.11.2022 11:04:05 | Frr
Osud a spontánnost rozhodnutí, konání bez dlouhého přemýšlení, nám často "hraje do karet" a nacházíme cesty jinak by neobjevené. Chce to dávku vnitřní odvahy a volnost ducha, a když v lásce navíc, v souznění, je prostá živelnost někdy až požehnáním, které nás popostrčí a řeknem si, nemusíme vše brát až tak vážně, vždyť osude, staň se. Osudová nemusí být pokaždé ta co komplikuje, když se k ní přidá štěstí, oj, no nenech se svést :-)
30.11.2022 09:27:40 | Vivien
Má milá Toulavá, jako bys vyčetla podstatu cest, někdy je dobré nechat se vést a v pravdě i svést. Děkuji za nádechy moudrosti i Tvé milé přízně.
17.09.2023 19:06:10 | Akrij8