Hysterka

Koupala jsem se ve tvých slovech.
Koupel,
která mě zabíjela.
Koupel,
kterou sis užíval.
Ale Ty,
už tu nejsi.

Nikdo už mi nevěsí na rty
neustálé výčitky.
Nikdo mi po nocích
nestrká trychtýř do ucha a neleje do něj pocity viny.
Nikdo už mě nechce utopit
v moři falešných slz.
Tebe,
už tu nechci.

Nakupuji podle nákupního seznamu zakázaného.
Co to jest, určeno bylo Tebou.
Ty,
už tu nejsi.

Obraz můj už nekazíš,
tvé laserové ukazovátko se vybilo.
Ukazovalo na všechny uvolněná vlákna štětce,
muselo propálit plátno.
Byl jsi, svou domnělou dokonalostí,
chybou mého obrazu.

Proč měla bych odstraňovat kameny,
které sis tvé nohy zavěsil?
Nikdo ti neříkal: plavej, top se, vypusť duši.
Pláčeš, že krvácíš,
přitom na rukou máš moji krev.

Tlačíš na mně, tlačím zpátky.
Ptáš se proč?
Síly proti sobě působící,
se vynulují.
Působit jiným směrem?
Ty naivko.
Jenže Ty už,
tlak nevyvíjíš.

Počet mých nepřátel klesl o jednoho.
Počet mých nepřátel rovná se jednomu.
Vlastně on byl vždycky můj jediný opravdový nepřítel.

Jediný kdo, mě může zastavit od dalšího ublížení na srdci

je on.