Možná to byla láska

Možná, že to byla láska,
když si říkal, že žádná nebyla blíž,
možná to byla jen se životem sázka,
kam až dojít smíš…

A já se ptám, jak mohu dál,
umírat i žít pro ten samý pocit,
pro polibky a rány, cos dal,
jedné krásné letní noci.

Už dávno neříkáš vlídně,
že beze mě nemůžeš být
a já můžu zítra klidně
z tvého srdce odejít…

Jsi rána, co se nehojí,
jen ji pořád v sobě mám,
zvláštní – už to nebolí,
ani mě, ani tobě, ani nám…