Tvůj dvojstín

Od srdce nejčistšího
miluji vočima skráně tvého copánku
a uplétám je ze svých nádechů
na obrysech plnoslibných polibků
večerní vysněné půlnoci


to kukačka nezakuká
vstávat se nebude
jsme v sobě na notě nejspíš

tak výheň zvážněla

luna poblíž víš zazáří
srpem stříbra výš
a zalomí po květách nás.


Rázem jsme zavoněli
po vanilkovém nebesy
takříkajíc z mlhavosti
blíže ti nemohu být víc
než k svíčce zastření.


Tvůj dvojstín sňatý
od hvězd střežených
mihl se v březích bohakrásné Kasiopeji.