Začátky

Od rána až do pozdních hodin,
se svými myšlenkami nad stolem sedím,
snahu mám, však marnou jen,
když své básnické střevo
objevit se snažím každý den.

Abych ti zrýmoval ty chvíle s tebou,
abych ti řekl, že mě ruce stále zebou.
Abych ti dal najevo kam tím vším jen mířím
a hlavně abys věděla, co vše k tobě cítím.

Nebudu lhát...
Tolik obav teď ve mě víří,
že vstřebat toho musíš nyní,
trochu více než všichni jiní.

Že je toho na tebe teď trochu moc,
když ti píši každý den na dobrou noc,

když tě pevně držím a nechci pustit,
mám mírný strach z toho,
že mě do svého srdce nedokážeš plně vpustit.
Že se lekneš toho všeho a půjdeš dál.
Mám strach,
že by nám to někdo všechno vzal.

Vše, co se děje právě teď a tady,
na ničem jiném mi nyní tolik nezáleží,
tak nehledejme na tom nějaké vady.
Chyť se mě, drž se pevně,
ber si kolik energie potřebuješ jen
a nech si v noci zdát nějaký pěkný sen.

Rád bych ti toho tolik pověděl,
ale nejdůležitější je jen jedna věc,
a to je ta, že na nic nejsi sama,
že se můžeš na mě spolehnout,
že se ti pokusím vždy pomoci,
ve chvílích, kdy tvé nitro bude plné ponurých emocí.

Zapamatuj si, že jsem tu pro tebe,
což je věc, kterou ti nikdo nevezme.