počkej na vánoce

běž
aspoň pro vanilku
a nelouskej mé srdce

a vzal to čas
propršeným dnem
adventem růžové svíčky

kvete cé not
drnk vábí brkem klenot
a básním se nechce
chystat sváteční nebe

na posteli ruku na srdce

láska že je Boží

tak proč dál
se pro ni soužíš

a zveš

odpoví jen déšť

počkej na Vánoce
půjdem spolu v Kristu
navrátí se Slunce

a my
budem slovy na anděly

než
jasně nás nevysloví
z uplakaných růží tmoucí hlas

že tak sám bez ostrova klidných krás
též
tvoříš
co říčky chtěly přejít

hráz

v prosincové noci na ní ledy ještě drží stráž

ano
jsi šeptala ...

proti noci v zimní době
proti svitu jenž je v tobě
díky vločce díky vodě

ač ledovým snem
jdu v sobě
bez moci pout
že paprsky lásky
dnešních tání
nedýchají na okna ve mně
když zapomenout
je jak navždy
utichnout

… chceš ?

a slzy brání se brání
v teskných zahradách

já nechal ti je mně

a ty máš ještě náruč plnou přání
to je to tvoje
rozdýchávání
když mraky plují a zas na moře rozprostřeš
že na obzoru je srdce jas

ale ty
už mě nechceš
že jsem jak vánoční parkety se zelenou stužkou
z dárků
do nichž se chytily vzpomínky
tancem

to tenkrát když jsme si dali rande u kostela
chytila jsi mě za ruku
a v očích zrcadlivé touhy
posílaly loďky s plamínky

ale má bárka ze skořápek oříšků zhasla první

pamatuješ ?

řekla jsi běž je poslední šance
nebo se zamiluješ
do hvězd z hibernace
a skleněný kolibřík svítí nad broušenou mísou bez cukroví