Dotyk a dlaň

U stolu,

tam ještě temnější

nahnědlou maluje stín.

Víčko a pohled

opíraje se o medovou tvář

v labyrintu zlomených šedí

brněnských uliček. 

 

U stolu,

večer přelévá se do noci

jako čaje lžička a můj ret,

je pozdě a přeci brzy

na prvních málo vět…

 

Přítmí hraje na zácloně,

obrazy, kam ukrylo se ticho.

Stále unikáš anebo jen procházíš?

 

Fantazii láme zklamání a úzký je lom,

jako v půli roztržená pláň.

 

Černé šípy vedou čas.

Přijdu zas, za pár dní,

jako ranní déšť.

Dotyk a dlaň.