Překrásný je vítr lapen
ve tvých vlasech
o hnědavou klouže mistrně
jako nové sáně mezi perličkami
z čokoládových svahů
láme se po dešti slov
hádající tvé jméno
každý pramínek do obočí
jak foukáš si zlehounka nad víčko
oblohu drze políbila zuřivost
zkusmo pohrávám si s dechem
sázím na ten poslední…
…pak možná někde uvnitř schoulí se polibek
co vítr odvane ze dveří.