Pokojovým květinám

se tvou múzou žiju sám
ptáš se
proč ji nelíbám
a já líbám ve dne v noci
jenom listy o bezmoci

žloutnou dřív než opadají
ač chtěla bys
ať kvetou ...

jenže lásko
nejsme v ráji
a končíme v lednu
zahradu usínající v slzách
prostou větou

jak mě máš ?

dtto

zatímco jíní hladí trny
a špičaté kameny vykukují ze zamrzlých cest
zde ani náznak pro rašení
a já mám strach
že růže nebudou dál kvést

to dřív přitančí vločky
v zamřížovaném kostele
pihovatou dívku políbí na tváři
a půjdu v bílé košilce bosý andělem
bez křídel
protože křídly mává motýl
který múzu nosí
na louce
ve snářích
a já jsem tvé polibky neslyšel ani neviděl
a to ticho jasu tříští
paprsky z vitráží

nejsme v kostele
nejsem anděl
jsem ve střepech vázy
nahý na chladné zemi
s růží na těle
a ty marně hledáš pokoj mého srdce