Proč ne láska

Je to právě noc,
co lásku v bezmoc
mění, mění, navždy změní,
v noci mnoho dobra není,
nežli klidu, spánku, snění.

Je to právě tělo,
jak smutně to znělo,
tělo, tělo, když se chvělo,
všechnu lásku zapomnělo,
vše dobré z něj odeznělo.

Je to právě čas,
co vždy přijde zas,
zase, znovu, zase, znovu
ukrajuje lásky dobu,
mění srdce, lásku v zlobu.

Jsem to právě já,
ví to, kdo mě zná.
Já, jenom já, smutný svět,
smutný zvadlý shnilý květ,
jenž už nechce lásku zpět.

Je to právě tento cit,
co nemám, bych mohl žít
šťastně šťastně, sakra, šťastně,
uvnitř toužím po něm vlastně,
ze srdce mám avšak třásně.

Jsou to právě tyto třásně,
byť se tvářím kdejak krásně,
co mě bolí, sakra, bolí,
nejsem ten, kdo smutek volí,
padlý voják v mrtvých poli.