2011/ upraveno 11.2.2023
Znávala jsem ten cit,
již tolikrát koloval
mým tělem,
duší i srdcem.
Tentokrát jen tobě patří,
zato tisíckrát je silnější,
má múzo, esence mých básní.
Svazuje mě jako nit neviditelná
a zároveň mne osvobozuje
a má křídla k letu rozevírá.
Jak vzpírat se mohu pravdě,
když pohlédnu ti do očí,
vše ostatní kolem se rozpíjí,
realita v mlze a třpytu mizí
a smyčka neviditelné nitě
ováže se kolem nás
a přitáhne naše těla,
duše
i srdce
k sobě?