často vzpomínám
na mojí korelu
jenž z klece vylítla
v mrazivém večeru
vzácná byla
ta moje korela
skrývala pod křídly
kouzla večera
kdy tály ledy
ze srdcí utkaných z něhy
kdy si. mě líbal všude a nikde
říkal si slova vřelé a klidné
pak jsme ji hledali
tu. moji korelu
ležela slabá a bledá ve sněhu
tak. jsme ji chtěli společně oživit
ona však zemřela
jak konec večera