Snídaně ve srubu

Dneska mě vzbudilo voňavé ráno, 

když mě Tvé koláče zvali ke snídani, 

nechal jsem v pelíšku ještě rozestláno, 

abychom s láskou ho důstojně přivítali...

Ke sladkým koláčům chystám dva šálky kávy, 

pak dlouze Tě obejmu, jako bych navždy chtěl v té chvíli stát, 

po těle Ti putuje můj dotek tak hravý

a cítím jak bytí mé se touží Ti odevzdat...

V nadheře dýcháme posvátnou chvíli, 

kdy v jedno jsme vpleteni v okamžik přítomný, 

kdy srdce zpívají a v jedno se skryly

a duše provoní náš srub jenom "my"...