2023
Vyvstal v mé mysli jako z popela,
v této půlnoční samotě tak dlouhé, tak prázdné.
Vzpomínka mě jako portál vede v čase zpět
na dny i noci neznámé slasti,
vášně a prvních doteků a muk první lásky.
Daň růžových dnů, devatenáct let,
horké dny, rudé slunce nad námi,
a exotická vůně, co připomíná kari.
Sníh v hnědých pažích, nahá kůže,
letní mámení a dvě stejné duše...
Nevinnost se mnou zůstala,
ačkoli jsem se beze strachu odevzdala.
Jen dva týdny, tak krátce byl můj,
chtěla jsem, aby byla věčná, jak to s první láskou bývá.
Po hvězdném nebi jsme kráčeli,
když bloudil po mém těle jako poutník,
co navrací se domů.
Pouto, co spojilo mě s ním,
prolomilo ticho i prostor mezi rty;
"Neodcházej," šeptal něžně,
"Bořící se dům přeměníme v domov."
Jiné navlékl prsten.
Před světem mě schoval,
v srdci uzamkl jako vzpomínku,
kdyby nastaly horší časy - pro jistotu.
A mé oči přihlížely, v utajení plakaly
nad životem, co mi byl odepřen.
Jeho otisk ve mně dlí,
možná vrytý jako trvalá jizva.
Při vší té dálce ho již nevnímám
a ani v srdci necítím.
Přesto vyvstal v mé mysli jako z popela.
Dosud je ve mně, tak jak to s první láskou bývá.
https://www.youtube.com/watch?v=zkV5PJ3kxPE&list=RDMMzkV5PJ3kxPE&start_radio=1