Anotace: Všechny moje básně najdete na www.hanavobrubova.cz :-)
Mávám,
ač tvůj vlak mizí v dáli,
slzy mě v očích pálí,
stesk dál se hrudí valí.
Strádám,
toužím po tvé náruči,
kde se cítím v bezpečí.
Samota mi nesvědčí.
Mizím,
déšť mě žene jako bič,
v dlani studí k bytu klíč.
Je v něm prázdno, když jsi pryč.
Šeptám
tvé jméno a tvé oči –
i když se svět dál točí –
vidím, kamkoli vkročím.
Slýchám
často nablízku tvůj hlas,
kéž bych mohla vrátit čas
a plně vnímat lásku v nás…
Úplně jsem si vzpomněla jak mi bylo 18 a můj kluk odjížděl na vojnu. Na vlakovém nádraží jsme stali jak dvě neštěstí do sebe zaboření. A nevěděli jsme co ta dlouha odluka s nama udělá. Byly to těžké 2 roky, ale zvládli jsme to.
22.04.2023 06:21:36 | Marťas9
Hodně oslovilo. Vlakové prostředí. láska a vrácení času. Procítěné i plné. J.
21.04.2023 20:57:46 | mkinka
Děukji, jsem ráda, že se vám líbí. :-)
21.04.2023 21:17:20 | KeepTheFlameBurning