Laň

jednoho večera 

na procházce ranní 

jsem u potoka uviděla 

laň co spásala trávu jarní 

ohlédla jsem se za ní

ona však prchla do strání 

naivní jako láska 

co hledá svoji pravdu 

prchla do lesů 

pak jsem ji zase potkala 

stála na mechu 

z křoví ozvala se rána 

laň mrtvá na zem spadla 

pták smutně tokal 

žába zakvákala 

nebude už nebude 

laň běhat po lesích