Když Tě zřím,
slzy mi v mysli
padají jako
lavina z hor.
Tolik toužím s tebou
být. Touha
tomu však jen je
a nemůže tomu být víc.
Nic pro to avšak nedělám.
Jsem totiž ovládán strachem,
jako kdyby mne
řídila jiná entita.
Ďábel snad? Ne nevěřím!
Bůh? Ne nevěřím!
Ale jedno stále dobře vím.
A to je jediná pravda
ukrytá hluboko v srdcí,
že rád Tě mám a to se nezmění!
Imaginant 26.4.2023
U Tebe zajímavá změna .-)
Ale líbí se mi Tvé verše.
Poslední sloka podtrhla celou Tvoji báseň.
Opravdu pěkná.
10.09.2023 22:56:10 | Jarunka