Májová vzpomínka

Na polštáři kde býval vlasů pár,
jeden zbyl milenec, v srdci žal.
V matraci leží, než aby vstal,
vzpomíná na lásku v úsvitu ranních par.

Zlatavé slunce mu oka mhouří,
po boku zválené prázdné peřiny,
čas rozsévá ránem podlouhlé vteřiny,
bělavé páry k oblakům tiše kouří.

Za okny ve větvích ptáci ševelí
nad obzorem slunce písním poroučí.
Milence konejší v kolébce náručí
vzpomínky milenky, jejího veselí.

I ležel milenec v matraci zhroucen dál
dumaje nad báji, které mu úsvit vzal.
Milenku potkával v noci, když klidně spal
a sníval o lásce, kterou jí kdysi dal.

Až znovu spočine v polštáři vlasů pár,
pokud kdy vůbec, možná až bude stár
milenec ležící, čekajíc milost, její cár,
vzpomíná na lásku v úsvitu ranních par.