Nesnáším svítání

Nesnáším svítání.

Miluju noci, miluju temné noci.

Miluju tebe.

Tvé tělo, které se ke mně v té tmě choulí,

ke kterému se choulí tělo mé.

Tma je hodná.

Přikryje nás černým sametem

a dává pocítit větší požitek

z každého, každičkého doteku.

Nesnáším, nenávidím jitra.

Jitra jsou zlá.

Sotva se laskavé temno trochu rozptýlí,

ty vezmeš nohy na ramena.

Je to teplo ranního slunce,

co sálá z lůžka vedle mne?

Nebo

teplo tvého těla?

 

Chtěla bych jako Nastěnka

pospíchat za kohoutem, aby jitro nevítal,

za sluncem, aby jej nenutilo jitro vítat.

Chtěla bych, aby se jako Nastěnce

i mně podařilo slunce to uprosit

a pozdržet jitro, prodloužit chvíli,

kdy jako pletací jehlice

o sebe budou tiše ťukat

naše těla.

Tvoje a mé.

Mé a tvoje.

 

Nelze si říci ANO...

Proto odcházíš, unikáš s nocí?

Necháváš mne dál ležet na lůžku,

přejíždět dlaní

po teplém místě na matraci.

Kde před chvílí leželo tvé schoulené tělo

nebo tělo natažené, abych se mohla dívat

a kochat se...

Kde před chvílí ležely tvé rozhozené vlasy,

jako to tělo zalité měkkou září...

jak plamen svíčky, jak plamen života...

kde před chvílí ležely tvé rozhozené vlasy

které teď hladí tričko barvy hořčice.

Oj, jak jim oběma

tričku i vlasům

sluší ta měkká záře jiter!

Nelze si říci ANO...

Je to dobře?

Je to špatně?

Je to tak.

Je to prostě tak.

 

Cloumá mnou

nenávist k jitru.

Ke každému, které mi tě sebere.

Sebere mi tě jako okvětní plátek z matrace

a odvane pryč,

zalitý světlem svítání,

tou proklatou měkkou září.

Nesnáším růžovou, zlatou a oranžovou.

Nesnáším barvy

svítání a jitra,

při nichž tě ztrácím

abych tě v podvečer opět nalezla,

tvé tělo schoulené na své matraci,

a mohla tě k sobě přivinout

a ty k sobě zase mne...

Miluju svítání.

 

Miluju svítání

Miluju tebe.

Miluju soumrak, jehož záchvěv mi tě přivane

zpátky na matraci

zpátky do náruče.

Miluju soumrak

miluju, že se vrací.

Vrací se soumrak, odchází s nocí

a noc střídá svítání a odcházíš ty...

Miluju svítání, jež mi tě bere,

lehce zdvihá z lůžka a odvane pryč...

aby mi tě soumrak mohl opět vrátit.

Vrátí se soumrak, vrátíš se ty...

a soumrak se vždycky vrátí.

Vrací se soumrak, vrací se svítání.

Vracíš se ty.

Miluju soumrak, miluju svítání

miluju tebe

protože se vracíte.

Miluju koloběh dne.