Bludné město

Vrásky jak životní cesty,
co vedou mě dál bludnými městy.
Plno omylů za špetku lásky,
z líbezných vět zbyly jen hlásky.

Jednoho dne v soutok se rozbily,
cítily řasenku, kterou mi rozpily,
ta v rytmu útěchy pohladila tváře
jak rozlitý inkoust z kalamáře.

Letmé pohledy tolikrát zabily,
co jasná okna do duše spatřily.
Než abych to všechno zažila,
svůj paralelní vesmír jsem si stvořila.

Hluboko v očích na neprošláplé cestě
zažehly lampióny v bludném městě.
Vedou mě dál spanilou nocí,
to světlo má mě ve svý moci.

Nechávám se vést pořád dál,
než aby se mi pořád zdál
sen o tom, jak zavíráš oči
dřív než do nich někdo vkročí.