Toužila jsem ....

Jako by mi v těle koloval jed,

tolik mě spalovala touha.

Vnímala jsem každý milimetr,

jak do mě proniká.

….......

Pohlcena ve víru vlastního utrpení

jsem věřila.

Tak moc jsem

po naši lásce toužila.

Bez záchranného kruhu

jsem se do Tebe propadat začala.

…......

Myšlenky neměly soucit,

přehrávaly společné vzpomínky.

Mé srdce plulo v nekonečné bolesti

a já čekala,

že se v ní utopím.

Nikdy nezapomenu ten pocit,

kdy jsem odevzdaně klečela.

Zoufale prosila Boha o ukončení agónie

a doufala,

že odněkud přijde záchrana.

Jeden výstřel by stačil,

do oceánu věčnosti bych dobrovolně skočila.

Odloučení mě tak zraňovalo,

ve všem jsem se neuvěřitelně ztrácela.

…....

Snad iluze se tehdy do mě propila,

možná skutečná láska mě obešla.

Roztříštěna na nespočet kusů,

jsem se musela zpět poskládat.

…......

...toužila jsem...

…...čekala na spasení.......

......nic z toho nemohu vzít zpět......

.

…...zbylo už jen pár písmen k rozloučení …..

M.