Probouzení

Milion tichých chvil
I milion těch krásných
Snažíš se ze všech sil
A píšeš to ve svých básních

Že ho navždy budeš ctít
Když on navždycky zůstane s tebou
Že probudil v tobě cit
A s ním můžeš konečně být sama sebou

Pak v jedné z nocí těžkých
On udělá chybu a zradí.
Tebe, sebe…
Pohádka cukrová roztaje,
hroutí se celé tvé nebe.
Nechutná totiž, co příliš sladké je.

Náhle hvězda ozáří tvou cestu a na výběr ti dá,
před zlým uteč ANEBO ukaž, že opravdu jsi svá.
Se svitem hvězdy přijde pochopení,
probudil v tobě city krásné,
ale cítíš teď líp i co krásné není.
Začínáš vidět, co dávno bylo jasné,
že přichází další úroveň tvého probuzení.

S novým ránem, s novým probuzením,
necháváš odplout bolest se včerejším ponížením.
Přijímáš soucitně jeho slova,
že chce navždy při tobě stát.
Uvěříš dnes jeho pravdě jinak - ne znova…
Umíš dnes o něco lépe milovat.