Slunce západ

Rudě tváří se nebeské břicho
a kotouč zlatavý valí se spát,
proud větrný pohladí a přestane vát.
V hlubiny noci se ponoří ticho.

Na plátně bliští se staniolu tečky,
a jeví se jasná luna,
hrany jak nejzazší písečná duna,
jednu po druhé, sčítám teď ovečky
a usínám zas sám...

V kolébce z polární záře,
pohoupám krásu Tvoji
a v rouchu z pavučin uložím ji snít,
srdcem v barvě z kalamáře,
na plátna kus vyznám lásku svoji
a být s Tebou, budu chtít...