Zas mi voníš
Zas mi voníš
Zas mi voníš
Slyším, jak říkáš „Krásně voníš“,
však i ten šeřík ztratil květ.
Nad mými řádky hlavu skloníš,
už jen já chci ty chvíle zpět.
Nad mými řádky hlavu skloníš,
stěží se my dva dočkáme,...
Rána, kdy řeknu „Zas mi voníš“,
když k sobě cestu neznáme.
Rána, kdy řeknu „Zas mi voníš“
Snad znovu šanci budu mít…
Teď?…
Až si mě dočteš, hlavu skloníš,
bez snahy chtít mě políbit.
Komentáře (20)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Někdy srdce píše řádky
a v dálce vůně
kterou po větru
už má, ten..
komu jsou psaný. ;)
20.06.2023 10:52:21 | jenommarie
moc se mi líbí opakování veršů, velice půvabný nápad...smutná nostalgická nálada a precizní práce s rýmy i rytmy, to vše dělá z tvé básně skvost...děkuji za krásný poetický zážitek
16.06.2023 14:22:37 | stormeater
Může si Tě někdo dočíst? Kolikátá je Tvoje poslední stránka (nebo řádka)?
15.06.2023 15:44:46 | Kaj
Záleží, jak je ten "někdo" brán...v tomhle případě bych byla ráda, kdyby mé řádky plynule přešly ve vzpomínky, ale to až ve chvíli, kdy tu už nebudu.
15.06.2023 16:08:06 | Dreamy
Tak to nemyslím, ale není to z toho, co jsem napsal, poznat.
Někomu(i když třeba jen virtuálně) jsi napsala tuto báseň. Kdyby ji naopak napsal on Tobě, asi by jsi mu dala vědět, že jsi ho ještě nedočetla a že jsi o tom ani tak neuvažovala.
15.06.2023 16:21:38 | Kaj
...kdyby ji napsal on mně, udělala bych všechno proto, aby pochopil, že nikdy jsem se konce dočíst nechtěla. A následně bych se snažila získat šanci pro znovu začtení...
16.06.2023 09:52:12 | Dreamy
Myslím si, že se lidé nepočítají ani na řádky, ani na stránky, ale na knihy. Každý jsme celou knihovnou. Další věc je, že v každém z nás je jen pár knížek česky, ale většina je čínsky, svahilsky a dalšími velmi těžkými jazyky. Chceme jít do rizika a učit se těmto velmi těžkým řečem s nejistotou, že žádná kniha není o králících (a nás nejvíc zajímají králíci)?
Podle mě člověka jako knihu vnímají jenom muži. Ženy ho vnímají třeba jako sbírku cdček. Hrdina Bajaja nejen že poslouchá cd, ale učí se i čínsky, aby jim rozuměl. Gerda (Zimní královna) zase čte knihy a učí se svahilsky.
Jaká je knihovna toho, komu jsi napsala svou báseň?
Na druhou stranu znám muže, který poslouchá audiotéku své ženy a pozvolna se učí čínsky. Podle mě ale jediné, po čem ona touží, je naopak to, aby se vyjadřoval jen česky a knihami.
16.06.2023 10:45:33 | Kaj
Jaká je knihovna toho, komu jsi napsala svou báseň? Nezaměnitelná, jedinečná...
16.06.2023 14:09:33 | Dreamy
Budu teď psát o něčem, co neumím. Zároveň to mají lidé hhodně různé. Budu tedy psát o většině. Myslím si, že většina lidí se ráda setkává s lidmi, kteří mají podobně velkou knihovnu, nehrozí, že by se jim měli klanět a zároveň ani jim se protějšek neklaní. Může vzniknout nějaká forma rovnoprávného rozhovoru/setkání/sblížení.
19.06.2023 16:13:38 | Kaj
První sloka. Základní tónina tvých básní, v současné době, zůstává. Lyrické melodické verše, v klasické podobě, tesknivě vonící po nenaplněných snech.
Druhá sloka i třetí sloka, jemně krkolomná...i když, co jsi chtěla jsi do nich dostala...snad proto, abys stačila zaznamenat okamžik prchajících myšlenek.
I tak věřím, že, až si je dočte, z tvých veršů, mimo jiné, zavoní mu i tvá pleť. Vždyť takovou vůni v Paříži si nemohli vymyslet...
15.06.2023 06:14:58 | blues
...napadá m jen..."Jinak voní, srno koním...jinak zamilovaným..."
:) Díky Bluesi za milou reakci:)
15.06.2023 09:50:17 | Dreamy
Milá Dreamy, přebolí to. Voníš pořád, jen.. Třeba to ucítí jiný
15.06.2023 00:06:28 | Lioness
Momentálně bezovým květem, mátou a citronem...je čas těchto sirupů...tak sbírám a louhuji a zase sbírám...Díky Lio i za tvé upozornění ne na chybku, ale chybu...vážím si:)
15.06.2023 09:48:19 | Dreamy
no tedy-to je láska..vždyť zrána si milenci voní jen neutuchající sugescí lásky, jinak přece v tomto čase nikdo nevoní... ST*
14.06.2023 18:23:43 | Frr
Jen zrána? No to je pro mě pěkná rána, takové zjištění a já naivka si myslela....:))
15.06.2023 09:46:09 | Dreamy