List+Tuha=VŠL

Má lásko z papíru, má touho z mysli,
můj pocite pro mou víru, tak tlačím,
až udělal jsem v tobě diru,
někdy ztrácím sám smysly.
Aspoň víme oba, že tužkou jsem tady byl.
Když prázdný list jsi,
je na mě abych tě hezkými slovy pohladil.
Kdysi jsi byl stromem, vzpomínáš ten ona zasadila.
Teď jsi krásným čistým listem,
má tužka tady, aby tě políbila.
Je mi ctí o vás dvou psát.
Věděli jste, že může tuha ten list tak milovat?
Často se spolu ztrácí v řádcích,
on bez suků, ona plná něhy.
Dává pozor aby ho nepokrčila,
on zase ať její hezké pocity neroztají, jako po zimě sněhy.
Bez sebe jsou prázdní,
on nemá slov, ona vypsaná s pocitem viny.
Víte je mi moc dobře s nimi.
Až najdete si trochu času,
věnujte ho svému vnitřnímu hlasu a napište si myšlenku.
Tím je dva láskou k sobě pojíte, písmenko, po písmenku.